Hmmm, tak dnešní den je další z těch zcela naplánovaně veselých, …až šokujících dnů..

Je Pondělí.. a to má své důsledky.. Mám za sebou krásný víkend, plný přírody, zajímavých setkání na různých místech, s krásnou knihou..

Podobné víkendy se u mě vyznačují tím, že jsem beze zbytku v pohodlí – což vypadá i tak, že nenosím u sebe žádných kabelek, batůžku či jiných zavazadel a vše co potřebuji (hotovost/platební karta, kapesník, klíč od domu) mám v kapse, nejlépe, pohodlných kraťasů…

I tento víkend se nesl v tomto duchu.

Jeden by řekl „no a? co je na tomhle zajímavého?“ Hmmm, do tohoto momentu – ranního – pondělního probuzení, nic..

Ovšem toto celé jen do chvíle, kdy vyjdete z domu – pěkně vybavení kabeličkou a všemi potřebnými proprietami, potřebnými v daném dni.

Máte všechno.. počítač, peněženku, mobil, kapesníčky, druhý počítač :), oblíbený parfém, špunty do uší, …tady raději končím a celý obsah kabelky shrnu do slova „další nezbytnosti moderní ženy“ :)…

První moje Pondělní „cesta do města“ směřovala do mého oblíbeného, bylinkového obchůdku. Zde jsem do košíčku nabrala nezbytnosti – jako báječné datle v čokoládě, obalené ve skořici a neméně potřebnou a chutnou čokoládu s celými ořechy (praženými!!).. Milá dáma za pultem se jímá mi vše zúčtovat, já, paralerně vedle toho otevírám peněženku… a hle..

Jediné co v daný moment vidím, jsou moje víkendové, oblíbené a pohodlné kraťasy jak si vesele visí na háčku v koupelně.. a to vše s kapsou, naplněnou mou platební kartou a nějakou tou hotovostí..

Hehhh!! Ta milá dáma za pultem se rozhodla, že bez nezbytností jako je čokoláda a oblíbené datle, mě nenechá odejít do pracovního světa..

Tedy ne zcela dobrovolně, ale s úsměvem a veselou energií, zasekávám sekeru do místního futra a s úsměvem od ucha k uchu, vyrážím do kanceláře.

V poledne mne čeká pracovní setkání u oběda, s jednou krásnou dámou, kterou na oběd zvu jakožto velké díky za vše, čím mi v posledních týdnech byla nápomocná..

A hle!! Já hlava děravá.. Už když parkuji, v místě setkání, si uvědomuji jaký je stav.. Hmm.. co teď? No cooo, začínám se bavit a s nadšením a veselím vítám přicházející ženu se slovy „zvu Vás na oběd, ale platíte Vy“… Mnoo, po povyprávění svého příběhu se obě zasmějeme, beru si číslo účtu té ženy a jdeme si vychutnat společný oběd při zajímavých diskusích…

Den se vyvíjí, pokračuje inspirativními schůzkami, zajímavými tématy..

…Při cestě k domovu si přemítám celý den, témata pracovní i nepracovní.. Ponořená v myšlenkách se spontánně rozhoduji nasměřovat svou cestu do své oblíbené Italské kavárničky s tím, že si ještě dopracuji, příjemně v místní energii, se sklenkou prosecca..

Tak si tu tak ve svém koutku přemítám, dotahuji co potřebuji, soustředím na svá témata, a hle.. zcela nečekaně, z úst jednoho hosta slyším slovo „zásek“ a za chvilku další „na sekeru“…. a to už mě polívá studený pot v kombinaci s vnitřním smíchem si uvědomuji co se právě děje… a už vesele přemítám, jak to dnes asi dopadne 🙂

Nu což, jdu vstříc dalšímu z dnešních zážitků a slyším se jak ženě za barem vyprávím jak se stala – zcela nechtěně – součástí mého dnešního příběhu..

Další futro na mém dnešním účtu..

Už teď se nemůžu dočkat na chvíle, kdy budu dnešní účty vyrovnávat..:) …už teď se těším na další Pondělí 🙂

Měla jsem dnes štěstí na stejně naladěné, veselé a vnitřně naprosto svobodné lidi… Díky, že jste!

A teď mne tu jímá zvědavost, jaké zážitky potkaly v životě v tomto duchu Vás.. Podělíte se?