Hmmm, tak si dnes tak říkám, že bych tu měla vytvořit sekci „co mi přináší moje očka“.. Zdá se, že by to byl jeden nenaplánovatelný, občas neuvěřitelný, snad i někdy směšný, možná vážný, blog:)

Začnu dneškem.

Název? „Jak jsem ochutnala kočičí krmení“

Co? Jak souvisí kočičí krmení s očima? Jednoduše.

Stačí, když jednou zůstanete pracovat doma (tedy na návštěvě u svých dvou kočičích přítelkyň) a mezi prací, odoláváním před odpočinkem v posteli, lákadly v lednici, volající zahrádkou či rozečtenou knihou, si dá-te ma-lou sva-činku… a při putování bytem a chroupáním toho báječného, křupavého chleba, vám kousek upadne na zem. No nic, co se dá dělat, jednoduše se sehnu, posbírám drobečky, ofouknu a pokračuji ve vychutnávání.. Pravda, někdo by šel k odpadkovému koši. To já pro tentokrát ne..

Jo, je to tak.. Drobečky byly dva – jeden větší, křupavý, druhý ještě křupavější.. „Brr! Co tohle jako je!?“ Mája s Rozárkou na mě jen udiveně, snad vyčítavě? hledí..

Kdo uhodne jako 18. vyhrává úsměv na své i mé tváři 🙂

Krásný den!

PS: zítra se vrhnu na prostudování složení na krabici s krmením …s lupou.. 🙂