Tak se mi včera naskytl zajímavý pohled..

V závěru loňského roku nám u nás „u jezerního bydlení“ vybudovali nové dětské hřiště. Přispělo město a složili se místní rodiče. „Skvělé“.. říkám si, „děti si budou mít kde hrát a rodiče kde užívat svých ratolestí, případně si i odpočinout.“

Včera jsem viděla něco, co jsem zavnímala s údivem a ještě dnes se mi to v mysli vrací…

Na hřišti si hraje jedno dítko, jsou s ním dva dospělí (vypadá to na rodiče). Ti stojí pěkně vedle sebe v dostatečné vzdálenosti od potomka. A? Co myslíte?

Každý v ruce mobilní telefon a natáčí si své vlastní video jak si ten malý užívá momentálního okamžiku a toho, že má hřiště celé jen pro sebe. No, pro mě je to divné. Chápu, je hezké mít možnost se s odstupem času mrknout na záznam, ale.. Je opravdu třeba mít dva stejné záznamy a oželit tím svou vlastní radost z prožívání života naplno?

Jsou tohle jen důsledky přetechnizované doby, uspěchané doby, nebo snad toho, že si neumíme užít to teď a tady? Těžko říct.

Každopádně pro mě je hodnota vzpomínky na prožitek toho okamžiku moc cenná a cennější než samotný záznam. Snad jen, nepřehánějme to ani jedním směrem.. Nenechejme se válcovat technikou a neúměrnou rychlostí života.

Jak to máte vy?

www. jimejinak.cz …ano, každý potřebujeme něco jiného.. Každopádně pro mě byl tento web klíčovým na cestě uzdravení.. při záchraně mého bytí i žití… část mojí zpovědi

Moc si přeji žít život tak, abych nikdy nemusela říct to co řekl Ivan Iljič „Co když byl celý můj život omyl?“ Ta cesta je skvostná, nádherná.. Umět a dovolit si žít to co je v nás – tedy zcela v souladu.. bez působení ega..

Náhody neexistují. Všechno je možné.

„Věřit, že potřebujeme to, co nemáme, je definice šílenství“ …s úctou a pokorou.

Tento film doporučuji nám všem… Plný důležitých myšlenek..

Perfektní dokument, plný skvělých myšlenek.. Zeměloď.. Je to i vaše cesta?

Skvělý a originální způsob sdělení jak krásné a snadné je rozdávat radost a pomáhat ostatním..

Nádherné povídání..

Vše co potřebujeme máme jen v sobě..